Že prý můj blog skomírá. Pravda, chtěl jsem ubrat na těch osobních zápiscích; jednak proto, že svět nemusí vědět úplně všechno, druhak proto, že nejsem Shakespeare, abych psal pořád to stejný. A taky už mám rozplánovaný technický článek (vůbec ne důvod, proč jsem si blog zakládal). Akorát s těmi je ta potíž, že se z nich pozná, jak ničemu nerozumím.^[1] Tak snad si přece ještě jeden půlnoční článek dovolím. Stran svého života tu zasvěcenost můžu aspoň předstírat.

Ano, hodlám mít celou postupku. I přesto, že se zajímavé věci dějí takřka bezvýhradně ve středu.

Nemůžu spát. Jednak kvůli alergii lomeno nachlazení (stále si nejsem jist), druhak přemítám nad zápočťákem z OpenGL. Na střídačku si zpívám Žily a Mně se líbí Bob (zdravím Taxikářku, tedy Traktoristku). Následně si svůj poklesek uvědomím a vracím se k víle Lipís.

Déšť. Ucpané dutiny. Může to být depresivnější?

Ano, vím, že se opakuju s tématem „jaro,“ ale tak hrozně mě zaskočilo, že jsem z naprosté skepse sklouzl k optimismu, že jednoduše musím napsat, jak si užívám. Samozřejmě jsem to pořád já, takže žádné „sex, drogy, rock'n'roll“; užívám si po svém.

Ani nevím, kde začít; užívám si totiž všechno. Užívám si divadlo. Užívám si hospodu po něm a snad poprvé začínám mít rád lidi.^[1] Poměrně dost jsem si užil první tequilu po ani nevím jaké době. Pohledy lidí, když s sebou všude vláčím kabelu s umělýma karafiátama – to si fakt užívám. Co teprv nárůst mé zajímavosti, když někde řeknu, že hraju v divadle; to se nedá neužít. Naprosto nestydatě si užívám pochvalu režiséra, že to seru ze všech nejmíň a čím dál víc se hodím na svou roli. Nechápu to, ale i tak si to užívám.

TL;DR: slunko, fixa, testy

„Neruš, učíme se na doublekill.“ Dvě vnitrosemestrálky v jeden den. Protože jedna depka nestačí.

Ráno jsem málem škrábal a v autě jsem topil, ale vyčasilo se znamenitě. Nemyslel jsem si, že mě může jaro tak dojímat, ale všechno je skvělý a slunečný a cute a blbý vnitro mi to nemůže zkazit.

Když se ukázalo, že Květina i po roce a půl nosí maturitní stužku, vneslo mě to do nostalgické nálady a vzpomněl jsem si, že mám rozepsaný nostalgický článek.

Varování: článek je příliš nostalgický a není vhodný pro osoby, které nejsou příliš nostalgické.

Varování: článek je o hovně ničem. A beztak se mi někde povedlo narušit praesens historicum.

Vstávám mnohem dřív, než obvyklé půl hodiny před odjezdem autobusu. Už si opravdu musím koupit pečivo. Domů si odnáším půlku minichleba, jejíž půlku si nakrájenou beru do školy. Usínání u souborů se střídá s hodováním u souborů – řízeček, chlebíček, okurčičky. Patrně jsme s Kentaurem vypadali jako ztělesnění vidláctví, ale v skrytu duše nám určitě ostatních sedm na přednášce přítomných závidělo.