Here it comes again

Začalo zkouškové. Měl bych se pilně vzdělávat v oblasti algoritmů a datových struktur (a výhledově by neuškodila trocha té matiky). Místo toho se snažím uklidnit pohledem na svou xkcd zahrádku a sledováním nových dílů pozapomenutých seriálů. Už jen to, milý deníčku, že do tebe píšu namísto opakování si průchodů grafy, je nezměrný hřích. Akorát já si místo vajíčka na tvrdo dám leda silný kafe.

Mám po první zkoušce a je mi do zpěvu:

Sbohem áčko, nech mě pít,
nech mě pít, du se zlít
Žádnej pláč už nespraví
ten můj průměr zoufalý sry.

Případně si znovu opakuju repliky z Oněgina:

– Co je, seš nějakej smutnej.
– Nedali ti samý jedničky?

Chce se mi zajet do Išei a nakoupit spoustu látek na polštáře. Koneckonců, co jiného dělat o zkouškovém.

Sbohem, stipendium; já už musím šíti.

Báro, užs povlíkla slony?

A co na to čtenářstvo?

  1. Stejně je vtipný, že z celyho článku se mi líbí nejvíc věc, co ani neni v textu - vizuálně nerýmují :D
    Mám pocit, že čím víc se učím, tím jsem hloupější. A nebo že by to nebyl pocit?
    A kafe piju taky. Ne, víš co? Já ho jím :D novej level.
    A chcu do Išei!
    P.S.: proč už nikdo nepíše komentáře?

    1. Protože si ty články vzájemně okomentujeme přes zprávy a nikdo jiný to nečte.

      Teda čte, ale dělá, že ne.

  2. já to taky čtu! Jíš kafe Terko? Orly? Kafe je zloooooo
    Slony jsem si nepovlíkla a hanbou se snad propadnu do země. Jediný co mě uklidňuje, je účtenka v peněžence a to, že má Ikea záruční dobu na vrácení 1 rok. Ale já je povlíknu! Snad,

    Poslední veršík je můj nejoblíenější :DD

Přispět troškou do mlýna

K tomuto článku není ověřovací otázka.cože?